Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

všechno možné

Včera byl v Hyde parku zajímaví člověk  Pavel Vosoba, koupila jsem si jeho novou knihu a už se těším jak si počtu.


 

Jaro letos přišlo opravdu brzo, 21.3. 2014 nám kvete meruňka! A včera jsme na procházce se psy potkaly sedmikrásku, smetánku, sasanku hajní, křivatec žlutý, macešku rolní, orsej jarní, podbílek šupinatý, děvetsil, violku vonnou a vilku lesní, plicník lékařský, dimnivku.......

alergici musí jásat, nepamatuji si, že by kvetly všechny tyto druhy zároveň. :)


 

Článek o naší výpravě do Maďarska na světovou výstavu. Autorem je Martina Bábíková.

KUTYA VILÁGKIÁLLÍTÁS BUDAPEST 2013

Naše letošní účast na WDS nejde odbýt pár větami...

...a jaká byla letošní "světovka" ? Pro nás jednoduše úžasná! Do Budapešti jsme se rozhodli přihlásit jak jinak než opět na poslední chvíli a opět pro to, že to není zas až tak daleko. Člověk se hlásí na takové akce spíš z prestižních důvodů, že se zúčastní než s vidinou nějakého úspěchu. Ale pro nás to bylo letos trošičku jiné...

Ale pěkně popořádku: nějak jsme letos tu naši účast na světovce neprožívali dopředu (tak jako loni) - zvlášť jsme se nepřipravovali...jen jsem hlídala jako vždy chlupy - neb by byla ostuda jet do Maďarska na maďarského rozhodčího bez nich.

Do Budapešti jsme vyrazili už v sobotu, samozřejmě s plánem projít si město. Budapešť je PŘE - KRÁ - SNÁ ! ! ! Miluju města, která protínají takové veletoky jako je Dunaj. Největší kuriozitou však bylo cestovat v Budapešti metrem. Už pro ty jejich šílené názvy stanic a všeho ostatního, člověk to ani nemůže přečíst, než aby to vyslovil. Tentokrát jsme měli s sebou jen Diora (Aurelio Adore van Golden Nachtigal) a ten zvládl vše jako vždy s jasným přehledem. Trošku problém jsme měli na jezdících schodech v metru, bála jsem se, aby někde nestrčil packu nebo se nazachytil za kožíšek. Tak jsem ho přenášela v náruči a byli jsme pro ostatní chvilkovou atrakcí "já se sobolím límcem kolem krku“. Tak jsme si užili v metru svých pět minut slávy, ale to hlavní nás čekalo teprve v neděli...

 

Po loňském hororu dopravy z kempu na výstaviště jsme se letos řádně připravili a na 6 km trasu jsme si rezervovali 4 hodiny ! ! ! O maďarských výstavách a organizaci dopravy jsem dosud slyšela, že je to jeden velký chaos. Ale stejně mi intuice říkala, že se Maďaři nenechají zahanbit a vše bravurně zvládnou. A taky že jo! Hned po výjezdu z kempu jsme se zaháčkovali za karavan směřující k výstavišti. Jeli jsme včas tak jsme se dostali absolutně bez kolon až na výstaviště k hale. A a parkovaly jsme asi 400 m od naší haly za 6 Euro ! Luxusní! Ne jako zatím všude dosud - parking za 20 Euro a ještě si ho musíte zabukovat měsíc dopředu. Ke kruhu jsme se dostali mezi prvními, tak jsme si obsadili místečko hned u vchodu do kruhu s perfektním výhledem. Paráda! …vše mohlo začít!

Bylo přihlášeno 131 dlouhosrstých kolií, z toho 12 z ČR. Posuzování bylo rozdělené do tří kruhů: mladé psi a feny posuzoval Mr. Barry A. Makepeace (GB) a byl to celkem nářez. Psů bylo ve třídě zastoupeno 16 a fen dokonce 30 !!! Zajímavostí bylo, že třídu mladých vyhrál pes Ares Good Side a třídu fen jeho sestra Ablaze with Light. Ve třídě mladých fen hájila barvy české trikolory nikoliv trikolorní, ale zlatá Harriet at Ever After, která vybojovala, krásnou Výbornou.

Další samostatný kruh byl pro dospělé feny, které posuzoval maďarský rozhodčí Balázsovits János – chovatel dlouhosrstých kolií Nyitramenti.

A nakonec dospělé psi posuzoval maďarský rozhodčí a taktéž chovatel DK p. Péter Harsányi, o to to bylo horší a zodpovědnější. Dle katalogu nás bylo ve třídě otevřené 15. Takže zdlouhavá statika všech psů a pak pohyb, pohyb a zase pohyb, tam a zpět, kolečko a zase tam a zpět. No naběhali jsme se - rozhodující byl na této výstavě pohyb. A pak kritická chvilka - rozhodčí vybírá pořadí prvních čtyř. A vybírá i nás ! ! ! Takže my nakonec čtvrtí mezi takovou světovou špičkou. Paráda! Úžasné! Mám obrovskou radost! První pes - světový vítěz po potomcích známe ruské CHS Monsolana, druhý ruský pes Niksend, třetí Francouz Beldones a my my my ! ! !

Takže všechno super, všechno jsme zvládli! Výstava, prostředí, organizace, areál Hungexpo - vše na jedničku. Maďaři se nenechali zahanbit a nezklamali.

… závěrem chci napsat v což doufám, že čeští vystavovatelé na tuto výstavu nezanevřeli i když ty výsledky asi nebyly takové jak si představovaly…

…ale jak by řekl pan rozhodčí Matějek: Mějte je rádi, i když zrovna nevyhráli!!!

 

A příští rok Helsinki – třeste se!!! Kdo se přidá?


 

 

duben /2013

V rádiu jsem zaslechla zprávu, že je výročí 70 let od vydání Malého prince. Knížka, která se mění s věkem čtenáře. Pokaždé, když jí vezmu tak v ní najdu něco jiného. 

 

Sbohem, řekla liška. "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.

 

Lidé zapomněli na tuto pravdu, řekla liška. Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži..........

 

Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde........


 

V sobotu jsem byla na závodech koní! Spousta krásně praštěných lidí, nádherných koní a samohlídacích dětí heart.

Vzali mě sebou Jana, Borek, Štěpánek a Johanka za to jim moc děkuji. Pár fotek najdete tady, ale totálně mi onemocněl foťák a asi mu nepomůže ani nemocnice frown

 


 

Cvičím se svými psy agility a to zásluhou Střediska volného času, které nám vyšlo vstříct, když jsme s touto myšlenkou přišli. Poskytli nám i "boudu" kam si schováváme překážky. Bouda už toho měla hodně za sebou a moc pěkně nevypadala, ale přispěla k tomu další štastná náhoda, že se nám podařilo přemluvit dva mladé umělce aby nám ji pomalovali. Měli zcela volnou ruku a moc se jim to povedlo.

Jaké bylo naše zděšení, když jsme v úterý 26.2. našli naší boudu v takovém stavu !

Normálnímu člověku zůstává rozum stát. Mě se chtělo brečet. Co k tomu více dodat!!!!


 

 Strážce sadu  Cormac McCarthy   

Po přečtení první knihy od tohoto autora, která se mi dostatala do ruky což byla kniha Cesta jsem byla nadšená, ale říkala jsem si, že ten autor chudák musí mít neustále depresivní náladu.                                                                                    obrázek z přebalu knihy

A jeho první kniha, kterou napsal Strážce  sadu mě v tom utvrdila. Ta knížka je krásná, ale rozhodně ne ve smyslu toho slova jak je známe. Je krásná svými bizardními postavami a popisem Apalačských hor a postav, které je zabydlují. Já jsem se fakt bála, že mě uřkne čarodějnice, kočka mi vysaje duši, a když John Wesley spadl do potoka tak že s ním umrznu. A nechápu jak někdo může napsat tak dojemnou scénu jako bylo loučení Arthura Ownbyho se svým psem Scoutem, když ho odváželi do vězení.

Já prostě všem doporučuji přečíst a před autorem hluboce smekám.


 

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

TOPlist